Prezentace

Prezentování VIII. – vstup na scénu

Publikováno od autora: David / 1 komentář

Kdy vás tedy nonverbálně vnímají posluchači? Jednoduchá odpověď je pořád. Už tím, že vstoupíte do místnosti. Takže o osudu prezentace se dá rozhodnout ještě před začátkem samotné prezentace. Všichni volejme hurá.
Na co posluchači koukají ještě před tím než promluvíte?
První čeho si posluchač všimne je postoj. To jak se neseme, ukazuje s čím přicházíme. Posluchači nejlépe přijímají otevřené a sebevědomé přednášející.

Podvědomě tuší, že ví o čem mluví. Cítí jistotu prezentujícího a tím pádem všemu co říká, přikládají větší váhu. Jasně. My jsme ale rozklepaní jako čivava na procházce. Jak máme být otevření a sebejistí?
Klíč je v trojúhelníku na těle. Dva z vrcholů jsou v ramenou a poslední vrchol se nachází u podbřišku (přibližně na sponě pásku). Podle velikosti tohoto trojúhelníku a míst kudy prochází poznáváme, jak se prezentující cítí. Postoj zároveň souvisí s vnitřní energií, ale o tom není dnešní článek.

V tom špatném případě případě jsme shrbeni a ramena tlačíme před tělo. Tím se uzavíráme do sebe. Snažíme se být malincí, aby nás predátoři nenašli. Je to znakem obranné pozice, kdy námi vytvořený trojúhelník prochází před tělem. Rozděluje prostor přímo před námi a tvoří tak bariéru mezi vámi a okolím. Na jedné straně jste vy a na druhé je okolí. Není vidět, i tak ji všichni zúčastnění vycítí.


Prvním krokem k otevřenosti a sebevědomí je narovnání se. Postavte se tak, jako by vás někdo tahal za uši vzhůru. Zároveň ramena tlačte dozadu a dolů (nebo vystrkujte prsa – prašť jako uhoď). Tím co jste teď udělali jste zvětšili obsah našeho trojúhelníku. Zároveň jste jej posunuli tak, že prochází tělem. Tím dáváme najevo okolí sebejistotu a otevřenost.

Podmínkou správě postaveného trojúhelníku mezi rameny a sponou opasku je pevný postoj. Tedy nohy. Stejně jako dům, který má vydržet a nespadnout, potřebuje pevné základy, tak i vy potřebujete pevný postoj.


Postoj můžete trénovat cestou do školy/práce v MHD. Celé cvičení spočívá v postavení se tak, aby vás mírné záchvěvy během jízdy nerozhodily. Pro ty, kteří mají kamarády, můžete trénovat kdekoli a cukání MHD nahradíte vzájemným postrkováním.

Dnešní poslední část postoje je poloha rukou. Vsadil bych, něco pro mě dosti cenného, na to, že každému proběhla hlavou otázka „Co mám dělat s rukama?“. Když už někde stojím, tak jak mám dát ruce? Klidně můžeme tvrdit, že jde o jednu z nejdůležitějších otázek lidstva. Nedám vám tu univerzální správnou odpověď. Tu si zjistíte sami. Proto vám tu představím pokus. Aby výsledky byly průkazné, udělejte ho ve skupině.

Hokus pokus:
1. krok
sežeňte skupinu
2. krok
postavte se do kroužku tak aby všichni viděli na všechny a zároveň jste měli okolo sebe dostatek místa na natažení rukou
3. krok
přečtěte si zbytek poznámek než provedete 4. krok
4. krok
zavřete oči
5. krok
zvedněte ruce nad hlavu a natáhněte je co nejvýše
6. krok
na znamení je všichni spusťte do pohodlné polohy co vám přijde přirozená
7. krok
na znamení otevřete oči a rozhlédněte se jak mají zbylí(zbylé) testovací subjekti/subjektky ruce
8. krok
ano je to tak ruce podél těla jsou normální a nevypadáte tak divně
Prezentace

Prezentování VII. – podpůrné prostředky

Publikováno od autora: David / 0 komentářů

Máme hotovou prezentaci a je potřeba ji pořádně vyšperkovat. To znamená zdůraznit důležité a vypnout u nedůležitého. Ještě před tím než se budeme věnovat vystupování, zaměříme se na podpůrné prostředky. To jsou veškeré věci, které se můžou využít v prezentaci.

  • Kancelářská sponka
  • Osnova na papírku
  • Tužka
  • Ukazovátko
  • Prezentace
  • Exponát
  • Tabule

Pomůcky budeme představovat podle pořadí výše. Ukážeme si proč je využít. Primárně proto, že upoutají pozornost posluchačů a donutí mozek zapsat obraz události. Prostě ten nevyužívaný nástroj v lidské hlavě nenudíme.

Kancelářská sponka

je v podstatě podpůrný prostředek pro nás. Až výsledky jeho použití působí na posluchače. Využíváme kancelářské sponky na potlačení trémy a uklidnění rukou. Rizikem je použití obou rukou a to už upoutává pozornost posluchačů.

Snižuje trému

Uklidňuje ruce

Nepoužívat obě ruce!

To si je raději uřízněte a prezentuje s pahejlkama.

Osnova na papírku

je dalším nástrojem pro prezentujícího. Jistě taky mírně eliminuje trému. Hlavně nám pomáhá neztratit nit. A plynulost projevu bez excesů a útěků mimo. Pomáhá posluchači zapamatovat si sdělení. Ano, přesně tu jednu jedinou věc co chceme, aby si pamatovali. Proč to říkáme.

A teď bacha. Existují 3 základní pozice, kde můžeme osnovu mít. A pak taky na čem. Dávejte si bacha na to, co s vámi jení pozice může udělat.

Papír Obrazovka
Nad publikem Pohled do dálky nad publikum působí asi nejlépe. Bývá horší na provedení. Vyzkoušejte, zda se vám tam nic neodráží. Mohlo by se stát, že nic neuvidíte.
V ruce Dostatečně malý, aby netvořil bariéru mezi vámi a publikem. Nemanipulujeme s ním tak, aby posluchači viděli jeho obsah. Telefon/tablet/čtečka jen si vyzkoušejte, že nevypadáte jako když na tom zrovna pracujete.
A vypněte si automatické otáčení displeje.
Pod nohama Jednoduchá varianta a máte volné ruce. Nekoukejte tam moc často jinak si publikum bude bez očního kontaktu dělat co chce. Nevtáhnete ho do prezentace. Podobné jako papír. Jen pozor i na odrazy.

Tužka

    1. je velmi rozšířený a velmi zákeřný udělátko. Máme ji neustále po ruce a tak bývá první věcí v našich rukou. Jasně souhlasím. Dá se použít jako ukazovátko. Jen s tím raději cvakáme. Cvak. To je dost výrazný a otravný zvuk. Cvak. Jen co to napíšu tak to slyším. Cvak. Slyšíte to taky? Cvak. Vlastně tím vytěsňuji vše na co myslím a úplně v mysli vidím mačkání tužky. Cvak. Tomu se dá vyvarovat držením necvakací tužky (např. otáčecí, pero s víčkem, jednorázová propisovačka, obyčejná tužka).

 

    1. má často hodně malých částeček, ze kterých se skládá. Když už necvakáme z nervozity, zaměstnáváme ruce jinak. Šroubujeme. Pomineme to, že na to potřebujete dvě ruce už jen to samo o sobě vypadá příšerně. Dříve nebo později vám z ní něco spadne. Není otázka „jestli“ něco spadne. Existuje jen KDY to spadne. Představa přednášejícího máchajícího rukama jako by odháněl mouchy s následným skokem po hlavě pod první řady, je typ incidentu, který opět naprosto smaže sdělení celé prezentace. Vemte si jen obyčejnou tužku bez gumy na konci.

 

    1. zároveň slouží i jako ukazovátko. Se sponkou ukážete prd. Na rozdíl od toho jsou na konci tužky upoutány oči posluchačů alespoň v první řadě. Tím získáváte výhodu směrování jejich pozornosti. Pokud je opravdu nenudíte, budou sledovat tak jak ukazujete (stejně funguje i dirigentská taktovka jen s muzikou). Když chcete aby sledovali vás mějte tužku před tělem nad úrovní pasu. Upoutání pozornosti na určitý bod/předmět/cokoliv na něj natočte hlavu a plynulým pohybem, jako když umisťujete poslední třešničku na dort, přesuňte konec tužky na to cokoliv co to je.

 

Ukazovátko

je vaší prodlouženou rukou. Díky němu se stáváte rytíři Jedi. Ovládáte neviditelnou sílu. Sílu pozornosti publika.

Posluchače si můlžeme představit jako velkou ňuňavou hromadu koťátek. Když budete pohybovat ukazovátkem, oni budou sledovat. Stejně jako koťáka přestávají být zaujatá, když nic nechytí, posluchači se chovají stejně. Nejde o ukázání vágně do prostoru alá „tam někde“. Ukazujte na konkrétní místo/věc/informaci o které mluvíte. Oni budou zaujatí jako by zrovna chytili myšičku.

pevné vysouvací laserové
Díky pevnému tělu se se dobře sleduje na co ukazujete. Posluchač přesouvá pozornost z ruky podél ukazovátka na cíl ukazování.
Odkládejte/stahujte jej když jej nepotřebuje.		 Tady bych si osobně dával víc bacha. Nejen, že může být špatně vidět v záři dataprojektoru. Díky tomu, že chybí přímá linka ruka-ukazovátko-cíl posluchači se místo na, většinou stále pokračující, povídání soustředí na hledání malého svítícího bodu. Jednoduše neposlouchají a pak jsou co? Ano, ztraceni.
Magický moment vysunutí.
Pokud jej správně provedete znásobíte pozornost posluchačů. Všechny zajímá, že se něco děje.

Když ho nevyužíváte, tak s ním nešermujte okolo. Posluchači jsou pak na rozpacích, protože neví co dříve sledovat. Myšička nebo sdělení prezentace?

Prezentace

tedy PowerPoint, Prezi, Keynote, Slides… Prostě ta nepodstatná věc co svítí za vámi. Takže tady je hlavní myšlenka a tu si nechte vyrýt zezadu na sítnici.

Slidy/snímky máme pro dokreslení a znázornění sdělení.

Co to znamená? Nejsou tam pro ukazování všeho co říkáme. Většinou jste na prezentaci nikoli na autorském čtení. Snímky můžete ukazovat obrázky, grafy nebo tabulky. Prostě to, co se špatně vysvětluje a potřebuje vizuální podobu

NEBO

to co zdůrazní co říkáte. Když je řeč o hladu ukažte podvyživené lidi a bídu nebo pravý opak. Tomu jsme se věnovali v obou kapitolách o nástrojích. Dynamika a kontrast. To můžete získat snímky.

Exponát

není tak často využíván. Existují totiž jednodušší věci než použít exponát. Na druhou stranu jde o dost silnou kartu k zahrání. Pokud, ale fakt jen pokud, se to povede dokáže exponát zafixovat sdělení prezentace.

Když si chcete být jisti, že využití exponátu (třeba mozku, útočné pušky, balíku peněz, umělé krve…) bude úspěšné, Zaměřte se na tři klíčové faktory. A to:

  • Vhodnost a přínosnost pro téma (posluchači exponát pochopí a upevní si vizuální představu nebo pocit)
  • Správně načasovaný (ukážete ho posluchačům ve chvíli která je s ním logicky provázaná)
  • Dobře provedený (všichni posluchači vidí/slyší, dostatečná doba ukazování, klidné přesuny, víte co s tím…)
Vhodné, načasované, zvládnuté

Tabule

bývá velmi vděčná pomůcka. Pomáhá udržet ve věcech pořádek. Posluchač se má dobrý pocit, že ví o co jde a že není jediný kdo neumí kreslit. Win-Win. Aby to vše klaplo je dobré být na to připraven. Tedy vím co kreslím a jak to kreslím. Vím čím to kreslím a hlavně mám čím to kreslit. A pak už to jde samo 😉

Check list

Fixy

mám fixy,
jsou na tuto tabuli,
dají se smazat,
jsou vidět,
netečou,
tečou, ale mám kapesníky,
píšou,
vydrží psát až do konce,
mám náhradní.

Křída

ano, na tuto tabuli se píše křídou,
ano, fakt se na ni píše křídou,
mám křídy,
jsou vidět,
mám jich dost,
mám i barevné,
mám kde si umýt ruce,
umím psát tak, aby to neskřípalo

Flipchart

mám správné papíry,
 mám jich dost,
mám jich dost nepopsaných,
zvládl/a jsem je tam uchytit,
jdou otáčet aniž bych zničil časoprostorové kontinuum

K tomu co kreslit by vám měli pomoct některé knížky.

Další nápady už nechám na vás. Takže dnes konec. Pac a pusu příště 😉

Prezentace

Prezentování VI. – nástroje část druhá

Publikováno od autora: David / 1 komentář

Část první byla o pozornosti. Část druhá je o emocích.

Ať chcete nebo ne, člověk se nemůže rozhodovat bez emocí. Když už lidem něco říkáme, tak většinou chceme, aby se alespoň rozhodli, zda se jim to líbilo. Proto do nich budeme cpát emoce.

A teď bacha! Jestli vaše úvaha šla cestou „tak já jim tam nacpu tolik pozitivních věcí,  že to ještě neviděli“ nebo „tak negativní prezentaci ještě neslyšeli“, mohl by vás výsledek zaskočit.

Když si to nakreslíme, bude výsledek vypadat takto:

Teď se zamyslete a po pravdě si odpovězte, kdy naposledy jste byli zaujati rovnou čárou. Maximálně tehdy, když po ní máte přejít před strážníkem. Protože druhá rovná čára, která vás (vás už vlastně ne) zaujme, je zde dosti kontroverzní.

Každý živý organismus chce žít. Proto jej nezabíjejte prezentací. Život vypadá takto:

via GIPHY

Z toho vychází další nástroj, který v prezentacích hned po struktuře využijeme.

Stejné věci jsou nudné věci. Vše se vyvíjí. I Ordinace už není, co bývala. Stejně tak se musí od začátku do konce měnit a vyvíjet prezentace.

Znak kontrastu je černá a bílá. To jsou dvě barvy velmi od sebe vzdálené. V prezentaci to je pozitivní a negativní emoce. Jano jing a jang musí existovat spolu. Jinak nám bude vždy něco scházet.

Když si zadáte kontrast do Googlu, naskáčou tam rady, jaké si dát pozadí.

Pozadí nechte v klidu na židli a raději si zkontrolujte, zda rozdmýcháte nějaké emoce během povídání. Autotest na to neznám. Dostačující je prezentaci přečíst někomu nezaujatému. Dejte mu zadání hledat u sebe negativní a pozitivní emoce, které vyvolá vaše vystupování. Když na konci není schopen říci, co ho/ji potěšilo/naštvalo musíte sednout ke skriptu a vymyslet jinou strukturu. Nebo tu současnou jinak podat.

Rozhodně se nebojte emocím pořádně šlápnout na krk. Čím větší výkyvy se vám podaří udělat, tím lépe si posluchači zapamatují vše co s prezentací souvisí.

Inspirací pro negativní emoce může být tento seznam: 3:-)

  • Strach
  • Nenávist
  • Závist
  • Posuzování
  • Potupení
  • Neohleduplnost
  • Žárlivost

(jasně, čerpat se dá úplně ze všeho)

Pozitivní podněty ve vaší prezentaci mohou být: 0:-)

  • Láska
  • Nadšení
  • Touha
  • Vášeň
  • Víra
  • Štědrost
  • Důvěra

Vezměte své posluchače na pořádnou vyjížďku.

 

Prezentace

Prezentování V. – nástroje část první

Publikováno od autora: David / 0 komentářů

Cíl dnešního příspěvku: Zarýt jim to do paměti

Nejkretivnější úkol dne. Na začátku děláte z návštěvníka posluchače, musíte potvrdit, že z posluchače se stane nositel myšlenky. Jak jednoduše řečeno…

Začneme tím, že si zopakujeme informace o pozornosti.

  • množství podnětů, které je člověk schopen vnímat najednou – dítě 2-3, dospělí 4-5
  • 100% pozornost jste schopni udržet 30 – 90 vteřin
  • délka vyučovací hodiny (45 minut) je stanovena na základě optimálního udržení pozornosti
  • po 15 – 20 minutách by měla následovat 3minutová přestávka a po hodině by měla být přestávka 10 minut

viz tuto nebo tuto…

Opakování máme za sebou. Teď přijde jejich využití. Bude nás zajímat struktura a kontrast.

Struktura

V podstatě jde o to správně pracovat s úvodem a závěrem.  Pozornost během prezentací je jako U. Posluchači se zaměřují na začátek a konec.  Je jedno jakou metodu zvolíte. Všechny budou mít ZAČÁTEK, prostředek a KONEC. To jsou dvě místa, kde máte opravdový dopad na posluchače a je dobré ho naplno využít.

Co to znamená?

To znamená, že máte prvních 60 vteřin na to překvapit je. Drtivá většina lidí si vytváří domněnky.

Vy jako prezentující máte jen dvě cesty. Potvrdit nebo vyvrátit.

Potvrdit domněnku je z pravidla složitější. Nejprve musíme vědět, co potvrdit. A teprve potom to můžeme potvrdit. Nicméně výsledek za to stojí. Posluchači se již na začátku vnitřně naladí na souhlas. Což znamená,  že máme částečnou pozornost publika na relativně dlouhou dobu.

Na druhou stranu vyvrácení domněnky může být mocnější. Na počátku máme volné ruce v tom co „plácnout“. Domněnka je jen jedna, a tak není složité ji minout.

Je ale mnohem náročnější následně ukočírovat publikum. Když už ho vyvedeme z konceptu, musíme mu nabídnout cestu. Dostává se nám do ruky plná pozornost a nyní se hraje all-in. Buď zaujímáme a máme posluchače nebo budeme vyprávět mrtvým duším.

Co je tedy říci úvodem?

  • To nejsilnější co vymyslíte!
  • Otázku (Víte proč Steve Jobs vládl prezentacím?),
  • vtip (neumím vyprávět vtipy),
  • překvapivou statistiku (Průměrný muž řekne za den 15 669 slov. Téměř 13 000 jich je úplně zbytečných.)
  • osobní příběh.

Ať řekne cokoliv, pamatujte, že to musí souviset se zbytkem prezentace. Posluchači chtějí cítit provázanost a plynulost. Jinak se budou spíše zaobírat nesouvislostmi a nedorazy. Jako když máte tobogán, kde každý spoj řeže do zad.  Místo užívání si jízdy přemýšlíte, jak jinak si lehnout, aby to neřezalo. Celý dojem z jízdy je poražen několika špatnými spoji. (proto předchozí příspěvky o sdělení, tématu a skriptu)

Vše má svůj konec i povídání o úvodu.

Když se zadíváte na obrázek s vývojem pozornosti je druhý vrchol na konci.  Nikoli uprostřed, ale na konci.  První vrchol rozhoduje jestli budete mít sál s posluchači. Druhý vrchol rozhoduje, jaký pocit si z prezentace odnesou. Proto když posluchači odejdou a nikomu o prezentaci nepoví, není to chyba prezentace. Je to Vaše chyba. Protože:

každý konec je nový začátek.

Co jsme si říkali o začátku? Nó jasně, je super důležitý. Až budete uzavírat prezentaci,  musí to být bomba. Otevíráte novou kapitolu. Čas po prezentaci.

  • Dejte publiku důvod k akci. (like na sociálních sítích, přihláška na další prezentaci, sepsání pro ně zajímavých myšlenek,  meeting point…)
  • Naposledy je rozhýbejte. (nechte je udělat dřepy, dopřejte jim vyzkoušet si produkt, ať hledají šípy…)
  • Uzavřete téma úvodní myšlenkou/názvem. (nic není větší mindfuck než závěr,  který navazuje na začátek)

Dnes uzavřu první polovinu kapitoly nástroje doporučením.

Do úvodu prezentace dejte 80% kreativity a času. Do závěru dejte 40% kreativity a času. Jen tak totiž zařídíte, že vaše prezentace zapůsobí na 120%.

Druhý díl zde.

Prezentace

Prezentování IV. – skript

Publikováno od autora: David / 0 komentářů

Tak pozor! S tím chválením to nepřehánět. Stále máme velký kus před sebou.

Teď budeme skládat témata, která jsme si v předchozím kroku vytvořili. Samotná témata ještě nejsou zárukou dobré prezentace. Velký vliv na výsledek má i jejich pořadí. Začít příběh závěrem, pokračovat úvodem a navázat zápletkou je dosti matoucí.

Proč právě 3 je to magické číslo? Odpovědí je, ač zrovna toto tvrzení nemám rád, protože to říkají všichni. Sám jsem to zatím nezkoumal. Proto jen tak namátkou vybírám první stranu googlení.

Takže těch magických trojek je celkem dost. Ale abychom neutekli od tématu. Musíme poskládat naši prezentaci.

Jak jsem psal v prvním díle. Nikdo Vás neposlouchá. Veškeré názory jsou utvořeny a zrovna před chvílí posluchač snědl i ten nejposlednější kousek veškerého moudra. Proto, aby nás poslouchal, mu musíme hned říct, proč nás má poslouchat. Hned od začátku mu musí být jasné o co tu jde. Hned, jasně a stručně. Proto si jako první ujasníme, co mu řekneme.

Cíl prvního kroku: Předat relevantní informace

Přesně tady se vyjímají ty 3 body, co si nesete z minulého článku. Jen je tu vezměte a pomalu jednoduše vysvětlete. Není důležité běžet do nejmenších detailů. Není to ani dobré.

Držte se stále blízko vaší hlavní linie. Musíte být stále na dohled myšlenky prezentace. Stejně jako když ve filmu v napjatých momentech hraje hudba. Je tam jen jako podkres, ale vy víte, že něco přichází. Jakmile se vytratí, vytratí se i napětí. Vy si oddechnete a napětí hážete za hlavu. Stejně tak posluchač jakmile vytratí myšlenku prezentace, háže prezentaci za hlavu. Úspěšně přetváříte posluchače na návštěvníky.

Nyní je cílem „mapa“/seznam. Jednotlivé body, které půjdou za sebou. (cesta autíčka kolem bodu 1 až 3) To je script toho co budete říkat. Aby to bylo úplné musíme k němu přilepit začátek a konec.

Cíl druhého kroku: Říci, proč to posluchače zajímá

Víte o čem budete mluvit a víte komu přednášíte, je to celkem jednoduché. Protože tím pádem víte, proč to chtějí poslouchat. Tak to jen řeknete nahlas. Pokud čtete tyto články, tak si dovolím odhadnout, že chcete lépe prezentovat. Proto jsem taky začal sérii větou:

„V této sérii příspěvků si ukážeme, jak z běžných prezentací udělat zajímavé.“

Snažil jsem se odhadnout, proč jste si tento článek vůbec otevřeli. Jestli se to povedlo můžete posoudit pouze vy. Stejně jako se někdy trefím, tak se i často netrefím. Není to žádná pohroma. Je to naprosto běžné. Mnohem horší je to nezkusit.

Prezentace

Prezentování III. – témata

Publikováno od autora: David / 0 komentářů

Po minulé části víme PROČ děláme prezentaci. Víme, jak se mají naši posluchači cítit po skončení. Teď máme cíl a najdeme k němu cestu.

1. brainstormujte, myšlenkomapujte, asociujte, fantazírujte

U zjišťování „proč“ jsem vůbec nemluvil o tématu prezentace. Předtím jsme to vůbec nepotřebovali. Nyní téma musíme vzít a rozložit na podtémata a pod podtémata a pod-pod podtémata a tak dále. Dejte si časový limit, jak dlouho budete téma rozvíjet. Nejlépe do 5 minut max. Připravit, pozor, TEĎ!

Rozvíjení myšlenky na podtémata

2. najděte smysluplné celky nápadů

Máme před sebou množství nápadů, které zahrnout do prezentace. A svou předešlou snahu odměníme tím, že nyní pravděpodobně téměř všechny vyškrtáme. Ale ne tak rychle. Škrtat budeme podle toho komu budeme prezentaci předvádět. Představte si své publikum a zeptejte se sami sebe v jejich roli.

Proč vůbec poslouchám?
Co bych chtěl slyšet?
Co mi bude dávat smysl?
Když budu „poslouchat“, neztratím se v tématu?
Zajímá mě to vůbec?

Můžete si vymyslet i další otázky. Tady se kreativitě také meze nekladou. V podstatě bohatě postačí zeptat se „proč, co a jak?“. Podle těchto odpovědí najděte smysluplné celky témat, o kterých v rámci prezentace můžete mluvit.

Co je to smysluplný celek? Jsou to témata, která na sebe navazují. Dá se mezi nimi plynule přecházet. Mohou být ve vazbě příčina => následek nebo jsou to rovnocenné předpoklady většího celku. Velmi dobrá je i posloupnost, kdy každé téma je zároveň další krok. Ideálně Vám bude prezentace připadat plynulá jako když pomalu vstupujete do vyhřáté vířivky. Prostě jen cítíte příjemné teplo stoupající od kotníků výše až vás obklopí příjemná lehkost. To mají všichni raději než, když je táhnete za nohu po chodech.

3. zahrajte si impro šou

Máme zmyšlenkomapováno a dokonce i vybráno. Což znamená, že přišel čas na „hru“. Tuto část přípravy považuji za klíčovou pro vypíchnutí toho odpovídajícího obsahu. A není ani tak časově náročná jako zábavná. Je důležité tuto hru vypilovat. První použití jsou svázána studem a neprobádaností tohoto nástroje. Takže nevzdávat a zkoušet. Zajímavým (velkým) pozitivem je to, že se rozmluvíte takzvaně „spatra“.

Hra spočívá v plynulém vyprávění vybraných témat. Hra je většinou 5-ti kolová. Začínáte dvěma minutami. Během nich mluvíte o všech vybraných tématech. Nejlépe tak, aby povídání navazovalo. A to dá docela práci. Toto první kolo je pro rozmluvení.

Jakmile je hotovo pokračujete tím samým zadáním. Povídáte o stejných tématech. Tentokráte jen s minutovým časovým limitem. Nyní už je dobré si poznamenat, o čem jste povídali. Další kola se liší pouze stále se půlícím časovým přídělem. Osobně většinou končím povídání u přídělu sedmi vteřin. Zacházet do extrému tří vteřin nebo méně je pro prezentaci zbytečné. Podívám se na hlavní body, které jsem neustále opakoval a tedy považoval za důležité a ty vezmu za klíčová slova a hlavní body prezentace. Je to něco jako zkouška u dělení z 5. třídy.

4. pochvalte se

Jako fakt. Žádný pohihňávání. Pochvalte se. Zasloužíte si to. Už teď máte zaděláno na prezentaci co bude lepší než 99% vašich spolužáků.

Q&A

Nejčastější otázky

Publikováno od autora: David / 0 komentářů

Počet přihlášených převyšuje počet volných míst. Co to znamená?

Na workshop se přihlásilo víc lidí, než je kapacita workshopu. Určitě nevěšte hlavu a na workshop se přihlaste, účastníci nejsou vybíráni pouze podle data přihlášení, takže pořád máte šanci!

Jak se přihlásím na workshop?

V kalendáři si vyhledejte workshop, o který máte zájem a kliknutím na něj ho otevřete. Po pravé straně naleznete tlačítko “Registrace”. Zde zadáte svou e-mailovou adresu. Přijde Vám e-mail s potvrzovacím odkazem – otevřením odkazu a vyplněním kontaktních údajů dokončíte svou registraci na workshop a jste zařazen/a do výběru účastníků.

Proč mám vyplnit telefonní číslo?

Telefonní číslo využíváme pouze v “případě nouze” tedy v případě změn na poslední chvíli. Vaše číslo je u nás v bezpečí, nikdy ho neposkytujeme třetím stranám a ani my sami ho nepoužíváme k ničemu, co se netýká toho konkrétního workshopu, na který jste přihlášen/a.

Kdy se dozním, že na workshop půjdu?

7 dní před konáním workshopu obdržíte e-mail s informací, zda jste byl/a vybrán/a na workshop a případně další instrukce.

Můžu se z workshopu odhlásit?

Ne. Odhlašování z workshopu zatím není možné. Pokud zjistíte, že v daný termín nemůžete, že Vám tam prostě něco vlezlo, hlavu Vám neutrhneme. V tomto případě dejte co nejdříve (ideálně více než 8 dní předem) vědět Zdeňce Eichlerové na 728 444 475 nebo zdenka@uni-w-cz, která to s Vámi individuálně vyřeší.

Jak vybíráte workshopy a firmy?

Zatím vybíráme převážně firmy z Pardubic a okolí kvůli snazší dostupnosti. Témata jsou poté domlouvána s danou společností. Pokud máte nápad na téma nebo byste rád/a spolupracoval/a s nějakou konkrétní firmou, dejte dám o tom vědět v dotazníku pro studenty. Pokud působíte v nějaké firmě, která má chuť pracovat se studenty, kontaktujte Davida Janebu na 773 929 260 nebo
david@uni-w.cz.

Bude se nabídka workshopů rozšiřovat?

Ano! Děláme co můžeme abychom Vám nabízeli co nejširší možnou nabídku workshopů a Vy si mohl/a vybrat. Pokud máte nápad na téma workshopu nebo firmu, se kterou byste chtěl/a spolupracovat, dejte vědět někomu z organizátorů nebo vyplňte dotazník pro studenty.

Jak se mám orientovat ve Vašem kalendáři?

V kalendáři se na prvním místě objevuje dnešní den (takže se nelekněte, že je jako první den úterý atd.). Měsíc je označen v pravém horním rohu a víkendy jsou podbarveny šedivě. Kliknutím na konkrétní workshop se dostanete na jeho kartu a registraci.

 

Máte další otázky?

Napište na zdenka@uni-w-cz, ráda Vám je zodpovím.

Prezentace

Prezentování II. – sdělení

Publikováno od autora: David / 1 komentář

Toto není o tom co napsat na slajdy. Není. Není. Není.

Začátek všech prezentací nejsou slova „Dobrý den“. Začátek je chvíle, kdy sedíte u „rýsovacího prkna“ a celou prezentaci připravujete. Máte před sebou prázdný papír a položíte si otázku.

Co posluchači po mé prezentaci mají udělat?

To, je milí čtenáři, sdělení prezentace. Je to cílová páska o které uvažujete, když si teprve nazouváte boty k tréninku. Je to cokoli co nastane, poté co Váše prezentace skončí. Vše co pronesete bude zapomenuto. Vše co ukážete se vypaří. Pocity posluchačů přežijí.

Co je tím cílem? Co je to sdělení?

Například pobavení nad záchranou života…

A hlavně neholit celé Wookie!!!

Můžete prostě jen představovat, objevovat a lákat posluchače.

Pak jsou tu strohý popis. Jen informujete obecenstvo.

Donuťte posluchače cítit emoce. Houpejte je jako na houpačce a vystřelte je k Vašemu cíli. Vaše prezentace je autobus MHD. Ne, protože místnost je plná zpocených a smradlavých lidí. Za čelním sklem máte napsaný cíl. K tomu cíli jedete. Kolik Vašich prezentací mělo svůj cíl? Co měli posluchači udělat po skončení? Zamysleli jste se vůbec, proč to všechno říkáte? Přemýšlíte nad tím, jak se cítíte?

Příště, až budete vymýšlet co dáte na ten slajd, zastavte se. Vypněte PowerPoint a zeptejte se:

Co posluchači po mé prezentaci mají udělat?

Edit:

Sdělení by mělo zahýbat s těmito emocemi:

Znechucení: „Znechucení“ většinou nespojujeme s úspěšným postojem. Když je však znechucení správně nasměrováno a promyšleno, může mít na lidský život pozitivní vliv. Osoba, která se cítí svým vlastním životem naprosto znechucena, docílila kritického bodu. Je připravena říct: „Mám toho dost! Už takto nechci žít!“ Pozor! Jestliže se dokážete naprosto znechutit sebou samým, stane se to v den, kdy se vám život začne obracet.

Rozhodnost: Většina z nás potřebuje, aby ho někdo přitlačil ke stěně, má-li se rozhodnout. Dostali jsme se na své cestě… na naší cestě životem, ke křižovatce. Ať děláte cokoli, neutábořte se na křižovatce. MYSLETE! Rozhodněte se, co v životě chcete. JEDNEJTE! Podnikněte něco k dosažení svého cíle. VYTRVEJTE! Buďte vytrvalí, dokud se váš život nezačne měnil pozitivním směrem. Rozhodnutí jsou cesty k potenciálu čisté síly, který leží ve vás. Pamatujte si, že se vaše minulost nerovná vaší budoucnosti a že v průběhu rozhodování jsou zaseta semena, která budou utvářet váš osud.

Touha: Nejlepší způsob, jak ve své duši zapálit oheň touhy, je přesně vědět, co chcete, a aktivně postupovat k tomuto cíli. Touha je hlavní krok k uskutečnění snů a cílů. Je to začátek všech úspěchů člověka.

Odhodlání: „Dokážu to!“ Tato dvě slova mají velkou moc. Když se rozhodnete konat nebo zemřít, nic vás nemůže zastavit. Horolezec říká: „Vylezu na tuhle horu. Říkají mi, že je příliš vysoká, velmi strmá nebo příliš obtížná. Ale já na ni vylezu. Uvidíte, jak vám mávám z vrcholu, nebo mě už nikdy nespatříte. Pokud se nedostanu na vrchol, už se nevrátím.“ Takové silné přesvědčení a odhodlání železné vůle vede k uvolnění veškeré vaší síly v zájmu dosažení maximálního úspěchu.

Mrkněte na celou sérii o prezentování.

Prezentace

Prezentování I. – tréma

Publikováno od autora: David / 0 komentářů

V této sérii příspěvků si ukážeme, jak z běžných prezentací udělat zajímavé. Začátky prezentování jsou hodně spojeny s trémou pro si o ní na začátku série povíme.

Tréma je NORMÁLNÍ. A ano všichni ji máme. Kdo ji nemá, to jen nepřiznává. Ať chceme nebo ne, je to reakce našeho těla na stresující podněty. Tím je prezentování. Jen představa vyjít před několik lidí a promluvit k nim děsí řadu lidí. Je to spojeno s našimi představami o prezentování. Všechny tyto trable nám vytváří naše vlastní hlava. Asi bych Vám mohl v tomto příspěvku dát rady typu „dejte si teplý čaj“ nebo „rozhodně zabírá pohyb, proto se před každým prezentováním proběhněte“, ale nedám. Není cílem léčit následky trémy, ale její příčinu. Naše představy.

Vše co děláme je ovlivněno našimi myšlenkami, představami a předpoklady. Tyto myšlenky si dlouhodobě vtloukáme do hlavy. Stejně jako jsme to co jíme. Podobně se chováme podle toho co cítíme. Pokud se budeme krmit špatnými myšlenkami, vzejdou z nás špatné věci. Dám Vám 3 myšlenky, které se prezentujícím minimálně mihnou hlavou.

Lidi mě budou soudit podle toho jakou udělám prezentaci. ŠPATNĚ!

Je tam víc lidí, to znamená, že mě víc poslouchají, takže uslyší každou chybu. ŠPATNĚ!

Všechno mi to budou neustále připomínat. ŠPATNĚ!

Hned na úvod přiznám, že to zní dost tvrdě. Pokud jste prezentující, smiřte se s tím. Na co zde narážím, je schopnost člověka udržet pozornost.

3 vteřiny na první dojem. Víc podle měření vědců nemáme. Proto než dojdete na značku na pódiu a promluvíte, oslovíte slečnu/chlapce, než dosednete na židli na pohovoru mají všichni o Vás jasno. Už Vás „znají“. Ještě před tím, než vůbec stihnete promluvit. No není to super? Nikdo Vás nebude hodnotit podle toho co provedete, protože to udělají ještě dříve. Prostě podle pocitu a předchozích zkušeností. Takže to klidně pusťte z hlavy a raději si pohlídejte jak vstoupit na scénu.

30-90 vteřin je rozpětí ve kterém lidé udrží pozornost. Během prvního vzedmutí pozornosti si Vaši posluchači udělají představu o tom zda Vás budou poslouchat na základě 3 vteřinového prvního dojmu a první věty. Pak už tam jen stojíte a děláte „křoví“ jejich vlastním myšlenkám.

60 vteřin je pro nás prezentující vysvobozující doba. Protože jen po minutě posluchači zapomínají konkrétní znění slovo od slova. Řeknou myšlenku ale už ne slovo od slova. Takže můžete dělat chyby či povídat z cesty. Publikum to prostě zapomene. A to velmi brzo.

Prezentujete. V tu chvíli jste ti, kteří předávají své myšlenky publiku. Ano své myšlenky. Je jedno kdo Vás k ní někdo inspiroval nebo zda popisujete již známé věci. Vždy to budou Vaše myšlenky , které sdělujete. A na vlastní myšlenky jste experti Vy. Nikdo jiný. Jste to Vy.

V publiku mohou sedět lidi, kteří ví o čem povídáte. Možná rozumí tématu a jsou to kapacity v oboru. To znamená, jenom a pouze, že ovládají diskutovanou problematiku. Nenechte se mýlit, že pak rozumí tomu co říkáte. Natož aby vůbec věděli, co chcete říct. Oni Vám nečtou myšlenky, aby věděli co přijde.

Proto známé strachy typu „co když na něco zapomenu“ nebo (můj oblíbený) „co když se do toho zamotám“, jsou naprosto zbytečný. Protože nikdo neví o čem mluvíte. Pamatujte si to…

Poslední část úzce souvisí s oběma předchozími příspěvky. Vaši posluchači jsou jistě super, ale taky Vás neposlouchají. Neřeší, kde uděláte chybu. Protože ji neslyší. Oni neví, že „to“ v prezentaci být nemělo nebo naopak chybělo.

Dokonce si ani nebudou všímat pokud Vám něco spadne. Když se budete prát se žaluziemi, budou nejspíše přemýšlet nad tím, jak se s nimi prali také. Nedej bože, aby Vám vypadlo nějaké slovo, protože by taky mohli nezištně poradit co by to asi mohlo být (a mít z toho dobrý pocit, že se zapojili).

Ruku na srdce, každému se někdy stalo něco co nečekal. Všichni máme pochopení. A hlavně kdo by si toho všímal, když ten stůl je popsaný tak vtipnými básničkami. A hele moucha…

Co můžete pro své klidnější prezentování udělat?

Začněte svůj mozek krmit správně. Myslete na to, že posluchači na Vás mají názor dávno před tím než začnete mluvit. Od té doby si ho jen potvrzují nebo vymýšlí jak si ho potvrdit. Myslete na na myšlenku, kterou chcete předat. Nechte plavat chyby, ty Vám s přednesem nepomohou. Naprostá oddanost myšlence a nadšení pro ni rozhodně pomáhá. Ve skutečnosti je naprosto nezbytné být myšlence/tématu oddán. To je totiž skutečnost, která jej prodává posluchačům. Pokud se toto povede budou za Vámi chodit s gratulacemi a Vaše přednáška bude mít opravdový dopad.

Podívejte se na celou sérii o prezentování!

Soustředění

Meditace I.

Publikováno od autora: David / 0 komentářů

Poprvé jsem o meditaci uvažoval před dlouhou dobou. Jak to tak bývá zůstalo to jen u uvažování. Tenkrát jsem si nedal cíl. Dnes to napravím. Chtěl bych se v několika příspěvcích věnovat tomu jak začnu meditovat. Třeba to pomůže i někomu z vás 😉

Prvně je dobré stanovit si cíl. To proč to děláme. Takže začátek je jasný. Osobně do toho jdu protože:

  • chci zvýšit schopnost soustředit se
  • vytvořit si nástroj na rychlé nakopnutí

Takže s tímto půjdu do celého meditačního experimentu. Co jsem se naučil v Google je, že co nezměřím to neexistuje. Teď ruku na srdce jak chci měřit soustředění. To je docela otázka. Co mi pomůže s alespoň částečným měřením je aplikace Lumosity. Ta měří několik různých dovedností a jednou z nich je něco jak pozornost. Současné score mám 1424.

Zároveň budu měřit počet vyrušení během úkolů. Zaznamenám čas a počet vyrušení, kdy jsem z nějakého úkolu kdo ví proč uhnul. Třeba jako zkontrolovat zprávy nebo pohřbít kočku a tak…

Měření druhého bodu bude doufám o něco jednodušší. Rozdělím den na dopolední a odpolední část. Odpoledne je u mě o něco méně produktivní proto budu odpoledne chvilku meditovat a zaměřím potom pozornost na maximální produktivitu. Budu pravidelně zaznamenávat co se děje. A uvidíme jak se mi bude dařit.

Krok 1 – zeptat se někoho kdo ví víc než já

Jak je z nadpisu jasné nebylo to moc složité. Díky za fb. Cílem bylo zjistit co a jak. naštěstí jsem narazil na několik milých lidí. Stačí jen prostudovat sílu třetího oka, vibraci někde na čele a bude to ok. Dobrá už nepřeháním.

Ze získaných informací jsem vyšel k tomuto že začnu tím, že se naučím „vyklidnit“ a budu se soustředit na dech. Provedu to tak, že se pokusím každý den odpoledne najít chvíli na „meditování“. Spíš to budu nazývat sezení se zavřenýma očkama a nadechování na povel. Taky tomu dám pevný časový ráme 15 minut.

Vše máme, takže jedem dál.

Krok 2 – začít