Už jako vypravěči používáte veškeré výrazové prostředky. Při vyprávění zrychlujete a zpomalujete, měníte hlasitost, využíváte různé výšky hlasu, naprosto geniálně vyslovujete a ctíte intonaci vět a slov. Další výrazový prostředek je ticho.
Ticho u vypravěče
Vypravěči/přednášející/partnerky jsou bytosti, které jsou tu od toho, aby povídali. Nikdo nečeká, že by přestali. To je první funkce ticha.
Překvapení (dlouhá pauza)
Posluchači předpokládají, že vypravěči budou povídat. Dříve či později ztrácí pozornost. Mozek předpokládá, že ten kontinuální zvuk je povídání a tedy může v klidu nedávat pozor. Ve chvíli, kdy kontinuální zvuk přestane, mozek zpozorní a začne zjišťovat co se děje. Vhodnými pauzami překvapíte předpoklady posluchačů. Restartujete tím jejich pozornost. (např. pauza na napití se, pauza na přečtení snímku, pauza po položené otázce…)
Vytrestání hříšníka (dlouhá pauza)
Tohle je sadistická verze překvapení. Pauza může sloužit i k těžce nápravným prostředkům. Během pauzy se můžete “nepozorovaně” přiblížit k nezdvořákovi nedávajícímu pozor a “nečekaně” být zpozorování. Dotyčný pak bude vědět, že o něm víte a aspoň chvíli bude hodný. Také to ví všichni ostatní posluchači. Méně nátlaková je varianta s pohledem. Zmlknete a zaměříte výstražný až naštvaný pohled na hříšníka. On zaregistruje ticho a následně i váš pohled. Pokud je chytrý tak se dovtípí.
Srovnání myšlenek (krátká pauza)
Tato varianta je hlavně na rozdělení vět. Ukončujete tím větu a necháváte posluchače si vyřčené přebrat. Případně jej necháte se i psychicky připravit na další. Může být použita i ve větě. Zlepší to důraz na vyslovenou věc.
Ticho u posluchačů
Ticho je nejen výrazovým prostředkem vypravěče. Posluchači jím vyjadřují zájem. Specialitou tohoto ticha je, že je i vidět. Čím tišší posluchači jsou, tím klidnější jsou. Pokud vidíte ošívání, psaní, šuškání nebude ticho. Čím menší ticho, tím větší projevy uvidíte. Výjimkou jsou lidi co přemýšlí nad svými problémy natolik, že nezvládají dělat bordel. Proto není ticho jako ticho.
Ultimátním cílem je, aby posluchače vaše mluvení zaujalo natolik, že nebude vnímat nic jiného. V tu chvíli, kdy uděláte několika vteřinovou odmlku mezi větami, nikoho nenapadne ani se nadechnout. Tím vám posluchači říkají “Tohle je to nejúžasnější, co jsem kdy slyšel”. Můžete si být jistí, že vás poslouchají. To je cílem veškerého vyprávění.
1 komentář