Jeden starý profesor byl pozván, aby přednášel o efektivním nakládání s časem pro skupinu vrcholových manažerů, zástupců největších a nejúspěšnějších společností. Byla to jedna z řady přednášek o managementu a řízení rozprostřených do celého dne. Stoupl si před tyto elitní manažery, kteří byli připraveni zapsat si každé slovo slavného profesora, postupně se setkal očima s každým z nich a nakonec řekl: “Provedeme experiment.”
Zpod řečnického pultu vytáhl velikou sklenici a položil ji před sebe. Potom vytáhl pytel plný kamenů, každý o velikosti tenisového míčku, a jeden po druhém je umístil do sklenice, až se už žádný další kámen nevešel. Podíval se na své publikum a zeptal se: “Je sklenice plná?” Trochu překvapení manažeři přikývli na znamení, že ano. “Opravdu?” zeptal se profesor po krátké odmlce.
Znovu sáhl pod stůl a vytáhl tašku plnou oblázků. Opatrně nasypal oblázky do sklenice a při tom s ní chvílemi zatřásl, aby mohly proklouznout mezi velkými kameny až ke dnu. Opět zvedl zrak ke svému publiku a zeptal se: „Je sklenice plná?“ V tu chvíli už se manažeři nenechali zaskočit a odpověď byla rychlá: “Zjevně není!”
“Správně,” odpověděl starý profesor. Načež vytáhl zpod stolu pytlík písku a pomalu ho nasypal do sklenice, kde postupně zaplnil všechen prostor mezi kameny a oblázky. Když skončil, znovu se zeptal: “Je sklenice plná?” Celá skupina bez váhání odpověděla: “Ne!” Profesor beze slova přikývl a sáhl po džbánu s vodou, který byl na stole.
Nalil vodu do sklenice tak, aby byla zcela plná. Chvíli se odmlčel a zeptal se: ”Jakou velkou pravdu můžeme vyvodit z tohoto experimentu?” Pod vlivem předchozích motivačních přednášek jeden z manažerů rychle odpověděl: “Že jakkoliv plný se náš rozvrh může zdát, když zvýšíme své úsilí, je vždy možné přidávat do něj další schůzky a úkoly.”
“Ne,” konstatoval profesor. “Velká pravda, kterou můžeme z tohoto experimentu vyvodit, je ta, že pokud se nám nepodaří dát do sklenice velké kameny jako první, nikdy už se nám tam všechny nevejdou později.” Sál ztichl, jak každý manažer zpracovával plný význam profesorových slov.
Starý profesor pokračoval. “Jaké jsou velké kameny ve vašem životě? Zdraví? Rodina? Přátelé? Osobní cíle? Dělat to, co máte rádi? Bojovat za svou věc? Najít si čas sám na sebe? Pokud dáváme přednost jiným, menším věcem v životě, bude i náš život naplněn méně důležitými věcmi, takže zbude jen málo nebo žádný čas na to, co je v našem životě nejdůležitější.”
Přejel pohledem překvapené publikum. “Proto se sami sebe nikdy nezapomeňte zeptat, jaké jsou velké kameny ve vašem životě. A jakmile je rozpoznáte, ujistěte se, že je do sklenice svého života dáte jako první,” dokončil profesor, mávl rukou na pozdrav a pomalu vyšel z místnosti.
Pokud potřebujete pomoc se svými prioritami, mrkněte na tuto rubriku.
1 komentář