Prezentování VIII. – vstup na scénu

Kdy vás tedy nonverbálně vnímají posluchači? Jednoduchá odpověď je pořád. Už tím, že vstoupíte do místnosti. Takže o osudu prezentace se dá rozhodnout ještě před začátkem samotné prezentace. Všichni volejme hurá.
Na co posluchači koukají ještě před tím než promluvíte?
První čeho si posluchač všimne je postoj. To jak se neseme, ukazuje s čím přicházíme. Posluchači nejlépe přijímají otevřené a sebevědomé přednášející.

Podvědomě tuší, že ví o čem mluví. Cítí jistotu prezentujícího a tím pádem všemu co říká, přikládají větší váhu. Jasně. My jsme ale rozklepaní jako čivava na procházce. Jak máme být otevření a sebejistí?
Klíč je v trojúhelníku na těle. Dva z vrcholů jsou v ramenou a poslední vrchol se nachází u podbřišku (přibližně na sponě pásku). Podle velikosti tohoto trojúhelníku a míst kudy prochází poznáváme, jak se prezentující cítí. Postoj zároveň souvisí s vnitřní energií, ale o tom není dnešní článek.

V tom špatném případě případě jsme shrbeni a ramena tlačíme před tělo. Tím se uzavíráme do sebe. Snažíme se být malincí, aby nás predátoři nenašli. Je to znakem obranné pozice, kdy námi vytvořený trojúhelník prochází před tělem. Rozděluje prostor přímo před námi a tvoří tak bariéru mezi vámi a okolím. Na jedné straně jste vy a na druhé je okolí. Není vidět, i tak ji všichni zúčastnění vycítí.


Prvním krokem k otevřenosti a sebevědomí je narovnání se. Postavte se tak, jako by vás někdo tahal za uši vzhůru. Zároveň ramena tlačte dozadu a dolů (nebo vystrkujte prsa – prašť jako uhoď). Tím co jste teď udělali jste zvětšili obsah našeho trojúhelníku. Zároveň jste jej posunuli tak, že prochází tělem. Tím dáváme najevo okolí sebejistotu a otevřenost.

Podmínkou správě postaveného trojúhelníku mezi rameny a sponou opasku je pevný postoj. Tedy nohy. Stejně jako dům, který má vydržet a nespadnout, potřebuje pevné základy, tak i vy potřebujete pevný postoj.


Postoj můžete trénovat cestou do školy/práce v MHD. Celé cvičení spočívá v postavení se tak, aby vás mírné záchvěvy během jízdy nerozhodily. Pro ty, kteří mají kamarády, můžete trénovat kdekoli a cukání MHD nahradíte vzájemným postrkováním.

Dnešní poslední část postoje je poloha rukou. Vsadil bych, něco pro mě dosti cenného, na to, že každému proběhla hlavou otázka „Co mám dělat s rukama?“. Když už někde stojím, tak jak mám dát ruce? Klidně můžeme tvrdit, že jde o jednu z nejdůležitějších otázek lidstva. Nedám vám tu univerzální správnou odpověď. Tu si zjistíte sami. Proto vám tu představím pokus. Aby výsledky byly průkazné, udělejte ho ve skupině.

Hokus pokus:
1. krok
sežeňte skupinu
2. krok
postavte se do kroužku tak aby všichni viděli na všechny a zároveň jste měli okolo sebe dostatek místa na natažení rukou
3. krok
přečtěte si zbytek poznámek než provedete 4. krok
4. krok
zavřete oči
5. krok
zvedněte ruce nad hlavu a natáhněte je co nejvýše
6. krok
na znamení je všichni spusťte do pohodlné polohy co vám přijde přirozená
7. krok
na znamení otevřete oči a rozhlédněte se jak mají zbylí(zbylé) testovací subjekti/subjektky ruce
8. krok
ano je to tak ruce podél těla jsou normální a nevypadáte tak divně

One Reply to “Prezentování VIII. – vstup na scénu”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *